Recenze na knihu Dám ti slunce

Název: Dám ti slunce

Autorka: Jandy Nelson

Vydavtelství: CooBoo

Rok vydání: 2015

Počet stran: 360

Žánr: YA

S koupi knihy jsem nějakou tu dobu váhala. Oficiální anotace knihy mě moc nezaujala a nedokázala jsem si moc představit, o čem by kniha mohla být. Nakonec jsem se rozhodla knihu koupit a následně hned přečíst. Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila.

,,Když se jedno dvojče pořeže, druhé krvácí."

Jude a Noah jsou dvojčata a mají k sobě velmi blízko. Když jim je třináct Jude začne řešit kluky a party, kdežto Noah zjistí, že je gay. Noah se chce dostat na prestižní uměleckou školu a dělá vše proto, aby se tam dostal. Protože Noahova velká láska je kreslení. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude a Noah je spíš lamač dívčích srdcí. A jejich máme ja mrtvá. Dvojčata se skoro vůbec spolu nebaví a ani neví pořádně proč. Jude je teď zakřiklá šedá myška, která se skoro s nikým nebaví. A Noah je stále zamilovaný do svého kamaráda Briana, se kterým se seznámil, když mu bylo třináct a pak už ho neviděl. Dokáží dvojčata najít cestu zpátky k sobě?

"Když někoho znovu vidíte, obvykle nevypadá tak, jak si ho pamatujete."

Kniha je vyprávěna z pohledu Noaha i Jude. Musím říct, že jsem měla radši Noaha než Jude. ale oba dva hrdinové mi přišli střašně vyspělí, když tam byla ta část, kde jim mělo být třináct,chovali se spíše, jakoby jim bylo tak sedmnáct. Jude mi už od začátku knihy moc nesedla, přišla mi taková jednoduchá. V knize bylo též hodně vedlejších postav, třeba Brian. Toho jsem měla ráda od první zmínky v knize.

"Nevěděla jsem, že člověka může pohřbít vlastní mlčení. "

Kniha se mi od začátku líbila, i když ze začátku jsem si moc nedokázala představit, co se v knize bude dít. Líbilo se mi, jak postupně všechny postavy odhalovaly svoje tajemství a pak na konci všechno do sebe tak zapadlo. Kniha byla plná barev a každá stránka sama o sobě zářila jinou barvou. V knize byly i takové části, kde bylo napsáno AUTOPORTRÉt: Chlapec vesluje jako šílený proti proudu času. Tohle je jen jeden z mnoha případů, bylo to, ja si Noahova umělecká duše představovala, jak by nějakou situaci nakreslila. To mě v knize neskutečně bavilo, taková sonda do hlavy umělce, co chce pořád jen kreslit a má bujnou fantazii. Knize nemám, co bych vytkla a navíc mě ńic nenapadá co sem víc napsat, aby to neobsahovalo spoilery.

10/10

"Věci většinou neskončí tak, jak si člověk myslí."