neděle 20. srpna 2017

Rereading Harryho Pottera a kamene Mudrců


Asi 2 měsíce zpátky jsem založila novou rubriku s názvem Knižní články, ale dosud jsem do ní moc článků nenapsala.. Bude asi trochu jiný od těch ostatních, co normálně píši na blog. A bude tu i více obrázku, oproti normálním recenzím.

„Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům, stejně tolik ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům.“

Jistě všichni ví, že právě v roce 2017 slaví 20 let od vydání první díl celosvětově známé série Harry Potter.

U nás začalo nakladatelství znovu vydávat sérii Harry Pottera s novými obálkami, které jsou opravdu nádherné. Ani já jsem neodolala a koupila si první díl v novém vydání. Protože ta obálka je jednoduše úplně skvělá. V knize je dokonce i mapa, která ve starém vydání není. Nové obálky mají i další doplňkové knihy k této sérii.

„Pravda, to je něco krásného a strašného, a proto je nutné s ní zacházet s krajní obezřetností.“

Někteří z vás si možná všimli, že Humbook na facebooku uspořádal od 7. -20. 8. rereading Harry Pottera a kamene Mudrců. A tomuto tématu, jak většina z vás tuší, se bude tento článek věnovat.



O čem je první díl sem psát nebudu, protože ho jistě všichni znají, ať už ti, co četli knihu, nebo viděli film. Já četla první díl už před pár lety, takže jsem si už všechny pasáže z knihy nepamatovala. A film už jsem taky nějakou dobu neviděla, a navíc některé momenty z knihy ve filmu nepřekvapivě chybí
.
„Koneckonců, Ten-jehož nesmíme jmenovat dokázal velké věci - jistěže strašné, ale velké“

Takže, když Humbook uspořádal rereading HP a kamene Mudrců neváhala jsem a pustila se do čtení, a za necelé 2 dny jsem měla přečteno. Tak alespoň nemám to nové vydání doma zbytečně. Poprvé jsem knihu, jak už jsem zmiňovala, četla před pár lety nazpátek, takže pro mě byly některé pasáže z knihy opět nové. Ale věděla jsem, jak to celé skončí, to jsem si ještě pamatovala.

Rozhodně mám v plánu i rereading dalších dílů HP a ty nové obálky se mi vážně líbí a doma nemám všechny díly HP, některé jsem si půjčila z knihovny, tak mám v plánu si pořídit si nová vydání HP.

Do komentářů mi klidně napište, jestli jste se také zúčastnili rereadingu HP a kamene Mudrců. A jestli máte v plánu pořizovat si nová vydání HP.

pátek 11. srpna 2017

Recenze na knihu Spící obři


Název: Spící obři
Autor: Sylvain Neuvel
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 352
Rok vydání: 2017
Žánr: Sci-fi
1. Díl

Knížka Spící obři je psána formou rozhovoru s více lidmi. Ale těmi hlavními, s kterými probíhá rozhovor, jsou doktorka Rose Franklinová, Vincent Coutur, Kara Resniková, ale je zde samozřejmě více postav se kterými probíhá rozhovor. Bohužel, ale neznáme identitu toho, kdo klade otázky. Já se tedy také rozhodla pojmout recenzi formou rozhovoru.

DOKUMENT Č. 01
ROZHOVOR SE ČTENÁŘKOU KNIHY SPÍCÍ OBŘI

Jak jste se ke knize dostala a co vás na ni tolik zaujalo?
Na knihu jsem narazila v letáku plánovaných novinek na měsíc červen. Knížka mě rozhodně zaujala svým obsahem, když jsem si přečetla obsah, věděla jsem, že si tu knížku prostě musím přečíst. I když vím, že to není můj žánr, ale rozhodla jsem se zariskovat.

Stál vám ten risk za to, nebo jste byla naopak zklamaná?
Čekala jsem, že se na to zeptáte, ale odpověď na tuto otázku si nechám až na konec. Nechtěla byste se raději zeptat, o čem kniha je?

Ten kdo klade otázky, jsem já, nikoliv vy. Ale ano, o čem kniha tedy je?
V Deadwoodu, v Jižní Dakodě se jedenáctiletá Rose projíždí na svém kole. Jenže se z nenadání propadne do země, probere se až na dně jámy, ale okolo ní už jsou všude záchranáři. Rose vidí jen krychlovou místnost s podivnými symboly, ale když se někdo podívá z větší výšky, uvidí něco daleko podivnějšího- dlaň obří kovové ruky.

 O sedmnáct let později, není zatím nikdo k vyřešení záhady blíž. Avšak Rose, teď už vystudovaná fyzička a vedoucí tajného týmu se nevzdává. Brzy se ovšem Rose se svým týmem podaří najít další díly obra. A ukazuje se, že obr je pravděpodobně zbraň. Ale kdo mohl takovou zbraň postavit, když ten obr je několik tisíc let starý a my lidé jsme nebyli a ani teď nejsme schopni něco takového postavit? Ale jsou tu i další záhady nejen okolo toho k čemu robot slouží, nebo kdo ho postavil. A ukazuje se, že tenhle objev by mohl mít na svědomí definitivní mír, nebo hromadnou záhubu…

Hmm, to zní celkem zajímavě a co postavy, které se v knize vyskytují? Jaký na ně máte názor?
Jak už jsem zmínila, nejvíce probíhá rozhovor s  Rose Franklinovou, Vincent Couturem, Kara Resnikovou. A jelikož máme spojení s hrdiny jen formou rozhovorů, můžeme si na ně udělat obrázek, jen podle toho jak odpovídají, či co na sebe prozradí. Ale že by byli nějak charakterizovaní, či více po psychické stránce propracování, to ne. Ke všem, kteří v knize vystupovali, mám neutrální postoj, nemůžu říci, že by mi nějaké postava vyloženě přirostla k srdci.

To, že už je kniha psána pomocí rozhovorů víme, ale jak se tento styl psaní zamlouval vám?
Ze začátku to pro mě byl trochu nezvyk, jen samé dialogy. Nic okolo jste se nedozvěděli, byla položena otázka a tázaný na ni odpověděl. Nebyly zde nějaké myšlenkové pochody hrdiny či další aktivita a zájmy hrdiny, nic navíc jste se nedozvěděli. Přišlo mi to prostě strašně neosobní.

Máte nějaké další postřehy ke knize?
Jistě. V knize není žádná akce, dohromady se zde nic nedělo. Nebylo zde ani nějaké stupňované napětí, zkrátka nic, co by vás nutilo číst dál. Chvílemi jsem se opravdu nudila.
V knize je i dost fyziky a chemie, celkově věd. Některé věci mi přišly až moc odborné, pochopila jsem je, ale přišly mi až moc podrobné, stačilo by to vysvětlit trochu stručněji. Mě už to tam potom i docela otravovalo.

A teď zpět k otázce, kterou jsem vám položil už na začátku. Stál vám ten risk za to, nebo jste byla naopak zklamaná?
Protože kniha není můj žánr, neměla jsem od ní velká očekávání. Několikrát se mi právě u sci-fi stalo, že jsem knihu nedočetla, tahle se k nim mohla klidně přidat také, i když obsah zněl slibně. Od knihy jsem nic nečekala, takže nemůžu říkat, jestli jsem zklamaná, nebo ne. Jisté je jen to, že to byla zajímavá změna. Knihu hodnotím průměrně, nejsem z ní nějak odvařená. Přece jsem se dozvěděla něco nového a i zajímavého, nahlédla jsem mezi vědce, fyziky, vojáky a také další některé i vysoce postavené lidi. Ale nejvíce mě bavilo, objevovat spolu s tajným týmem nové funkce obra.

To by už stačilo. Děkuji vám za váš čas a rozhovor, jen mi na závěr řekněte, jak byste knihu ohodnotila?
Jak už jsem řekla, na to že kniha není můj žánr, to nebylo špatné a hodnotím ji průměrně a těším se na další dva díly.

Hodnocení: 65%

Nejlepší ceny knih najdete na Srovname. cz. Na knihu se můžete podívat ZDE.

Doufám, že se vám tenhle formát recenze líbil. Bylo to zase trochu něco jiného. A budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jak se tenhle formát recenze líbil vám. Jestli mám třeba ještě nějakou další recenzi udělat tímto formátem.

Knižní přírůstky za měsíc červenec



Měsíc červenec byl pro mě slabší, co se týče počtu koupených knih. Ano byly to pouhé 3 knihy, což je nízký počet, vzhledem k počtu nakoupených knih v minulých měsících.

Je pravda, že v měsíci červenci u nás nevyšlo moc knížek, které by mě nějak zaujaly, takže jsem dohnala resty a koupila si knihy, po kterých už jsem se delší dobu dívala. Také jsem ale chtěla trochu šetřit, protože v srpnu má vyjít hned několik YA knih, na které se strašně těším. Např. Sníh nebo popel, Růže a dýka, Navždy s láskou Lara Jean… Je jich opravdu hodně a to ani nemluvím o měsíci září, tam už mám vyhlédnuto taky pár knížek.

Před pár lety jsem měla takové období, kdy jsem četla jenom detektivky, frčel u mě hlavně Jo Nesbo, Robert Galbraith, Jeffery Deaver… Ale tahle doba už je dávno pryč, nějakou takovou detektivku už jsem nečetla pěkně dlouho, ale mám už pár vybraných, které bych si chtěla časem přečíst.

Autorská dvojice Lars Kepler jsou velmi známí svými detektivkami, já od nich právě nic nečetla, ale vážně dlouho jsem uvažovala, že si od nich něco přečtu. A když jsem uviděla v knihkupectví Playground ve slevě, nešlo neodolat. Já vím, že ta knížka detektivka není, je to spíše mysteriózní thriller. Knihu už mám přečtenou a plánuji na ni v blízké době recenzi. Ale chápejte, už můžu říct, že jsem od této dvojice něco četla. :D

Asi většina z vás postřehla, že knihy od českých autorů moc nečtu, spíše vůbec nečtu. Což je podle mě rozhodně chyba a zároveň i škoda. Opět dříve jsem nějaké ty české autory četla, ale teď už vůbec. Poslední dobou se to snažím napravit, už před cca 2 měsíci jsem si koupila knihu Kosmonaut z Čech, ke které jsem se zatím nedostala, docela mě to štve. A teď jsem si i koupila knihu Osm od Radky Třeštíkové, jistě všem známé české autorky. Na knihu už se moc těším a jsem vážně zvědavá.

A jak už je u mě poslední dobou zvykem, nesmí tu chybět knížka v angličtině. A touto knihou je Release od Patricka Nesse. Je to můj velice oblíbený autor, takže když jsem knihu viděla v knihkupectví, ani na chvíli jsem nezaváhala a hned jsem si ji musela koupit. Opět doufám, že se k ní brzy dostanu. Já mám tolik knížek, které si chci strašně moc přečíst, ale neustále mi přibývají další a další a já prostě nestíhám číst, času nemám tolik, kolik bych si ho přála mít a mám i jiné povinnosti.

Do komentářů mi klidně napište, co za knihy jste si v červenci pořídili vy a jestli jste nějakou z výše zmíněných četli.

středa 9. srpna 2017

Přečteno za měsíc červen a červenec



Poměrně nedávno jsem zavedla novou rubriku, tedy - přečteno za daný měsíc. Možná si někteří z vás všimli, že jsem nevydala článek Přečteno za měsíc červen. Ano, je to tak článek nevyšel, i když jsem to měla původně v plánu. Myslela jsem si, že budu mít v červenci více času, ale opak byl pravdou.

A jelikož je trochu divné vydávat článek Přečteno za červen v srpnu, rozhodla jsem se spojit měsíc červen a červenec do jednoho článku.

Táák a kolik knih jsem teda celkem přečetla za tyto 2 měsíce? No, přiznám se, není to nijak velké a závratné číslo. Dokonce si myslím, že jsem těch knih mohla přečíst více, ale co se dá dělat. A je to  9 knih.

První knihou byla kniha Paní půlnoci. Bylo to moje první setkání s lovci stínů, a také první kniha od autorky C. Clare. Kniha se mi nakonec líbila, i když jsem si prvně nedokázala představit styl autorčina psaní. Celou recenzi na knihu si můžete přečíst ZDE.

Alenku v říši zombií jsem četla hned, jak mi došla. Protože já prostě přímo miluju retellingy, a ještě k tomu na Alenku v říši divů. Tu knihu jsem si zkrátka musela přečíst, co nejdříve. Po pravdě jsem byla trochu zklamaná, protože kniha nebyla úplně podle mého očekávání. Ale třeba snad budou další díly o něco lepší. Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

Poušť v plamenech jsem si chtěla přečíst též. A vážně to byla ideální knížka na horké letní dny, které strávíte někde u vody. Knížka je plná písku, horka a sucha... Opravdu z ní přímo srší letní atmosféra. Mně osobně se knížka moc líbila a těším se na další díl.

Hlavně to nikomu neříkej je knížka od slovenské autorky. A došla mi jako recenzní výtisk od Slovartu , za to jim moc děkuji. Protože jsem si jistá, že jinak by se ke mně kniha nedostala. Což by byla jistě škoda, jelikož pojednává o velmi aktuálním tématu- šikaně. A jistě bych tuhle knihu doporučila všem ve věku 14-16 let. Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

Nejchladnější dívka ve Městě Chladu je knížka s upíří tématikou. I když jsou dnes hromady knih o upírech, tahle mi prostě přišla naprosto originální. Celá atmosféra knihy byla pro mě naprosto jedinečná. Bylo to prostě celé takové trochu šílené, ale vážně dobré. Celou recenzi na knihu si můžete přečíst ZDE.

Skoro směšná story je knížka, kterou jsem dlouho hledala. Pojednává o patnáctiletém chlapci, který trpí depresí. Knížka je celou dobu sondou toho, co se děje v jeho hlavě. A navíc je i o tom, jak vypadá strávit 5 dní v psychiatrické léčebně. Jedná se přibližně o autobiografii, kdy sám autor strávil pár dní v psychiatrické léčebně. Knížka byla i zfilmovaná pod názvem Něco jako komedie. Osobně se mi kniha vážně líbila.

Spící obři je sci-fi. Jak už jsem někde psala, já sci-fi moc nečtu, ale když jsem tuhle knížku viděla v katalogu, nemohla jsem odolat a ihned jsem si ji objednala. Přestože už se mi stalo, že jsem pár sci-fi knížek nedočetla. Já přímo nesnáším, když knížku nemůžu dočíst, protože se mi nelíbí. A sci-fi je jediný žánr, u kterého se mi to už párkrát stalo. Ale kniha Spící obří se mi nakonec celkem líbila, na to že sci-fi nečtu a knihu jsem dočetla až do konce. A plánuji na ni recenzi, která by měla vyjít ještě tento týden.

Políbená ledem je druhý díl ze série. První díl se jmenoval Mrazivý oheň, ten mě hodně bavil. A když je to druhý díl, tak myslím, že není třeba sem o knize moc psát. Ale oproti prvnímu dílu mi přišla celkově slabší, ani se zde toho moc nedělo, ale konec to trochu spravil.

A poslední mojí přečtenou knihou byla Pomsta a rozbřesk, další retelling. Knížku mám doma už od Vánoc, ale dostala jsem se k ní až teď. Za pár dní má vyjít její druhý díl, na který se už moc těším. A plánuji též recenzi, která by měla vyjít ještě tento týden.

Doufám, že se polepším a za měsíc srpen přečtu tolik knih, kolik jen půjde. Do komentářů mi klidně napište, zda jste nějakou knihu také četli.








pátek 28. července 2017

Recenze na knihu Nejchladnější dívka ve Městě Chladu


Název: Nejchladnější dívka ve městě Chladu
Autorka: Holly Black
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 328
Žánr: Sci-fi, fantasy

Doba, kdy bylo velmi populární Stmívání, nebo Upíří deníky je už pryč. Jistě si většina z nás vzpomene, když bylo s těmito upíry po celém světě naprosté boom. Skoro všichni četli Stmívání, nebo alespoň přinejmenším sledovali filmy. Dost podobné to bylo i s Upířími deníky. Postupem času, ale přestalo být slyšet o těchto populárních kouscích, jen občas na ně ještě někde narazím.

„Nemůže se přihodit nic krásnějšího nežli smrt.“ - Walt Whitman

I já jsem byla dříve velkou fanynkou upírů. Četla jsem skoro všechny knížky, kde vystupovali upíři a stejně to bylo i s filmy, které jsem sledovala. Ale i mě tento trend postupem času jaksi opustil. Ale když jsem teď opět po několika letech narazila na knížku, které pojednává o upírech, vůbec jsem neváhala. Knížka mě zaujala, jak anotací, tak i naprosto úžasnou obálkou.

„Naši mrtví nejsou nikdy skutečně mrtví, dokud jsme na ně nezapomněli.“ - George Eliot

 Svět už není takový jako dřív. Počty upírů prudce narostly, a proto musely být v určitých městech zařízeny karanténní oblasti, které jsou obehnány hradbami. Tato města se nazývají města Chladu. Nejslavnější chladné město je Springfield. Uvnitř měst jsou kromě upírů izolovaní i někteří Chladní- nakažení, pravděpodobně budoucí upíři. Pro bezpečnost normálních lidí jsou hradby měst přísně střeženy a nikdo, kdo vstoupí do města Chladu, už se nemá možnost vrátit.

„Koho bozi milují, umírá mladý.“ - Menander

Tana se jednoho rána po normálním večírku vzbudí, dům je ale plný mrtvých lidí. Tento masakr přežil akorát její expřítel Aidan, který je ale Chladný - nakažený, a pak ještě tajemný mladý pohledný upír Gavriel. Gavriel je na útěku před druhými upíry, kteří se ho snaží chytit. Navíc Tana s Aidanem jsou jediní kdo masakr přežili, takže jsou plné zprávy a noviny. Tana je zoufalá a vyděšená, takže se odhodlá k velmi odvážnému činy, jelikož se Tana snaží zachránit, jak sebe, tak i Gavriela s Aidanem. Všichni tři se proto vydají celí zoufalí do města Chladu. K Tatinu zklamání není město Chladu takové, jak ho ukazují v televizi a už vůbec není takové jaké si ho představovala. Je mnohem zkaženější ponuřejší a nebezpečnější. K tomu všemu se věci začínají docela dost komplikovat.

„Smrt je stín, neustále chodící za tělem. “ - Anglické přísloví

Tana mi jako hlavní hrdinka nevadila, ale ve spoustě věcí jsem s ní nesouhlasila. Ale musí se jí nechat, že byla opravdu velmi odvážná.
Aidan byl trochu zvláštní, ale nakonec mi přišel vcelku milý.
A nakonec Gavriel. Do Gavriela jsem se prakticky zamilovala hned od první zmínky v knize. Líbil se mi jeho styl vyjadřování, místy sice trochu šílený a nesrozumitelný, ale to mi vůbec nevadilo. Gavriel byl prostě ten sexy upír, který je zároveň trochu staromódní a i trochu šílený, ale jinak neskutečně přitažlivý.

„O nikom neříkejte, že je šťastný, dokud nezemřel.“ - Aischylos

Po knize jsem sáhla, jelikož mě velmi zaujala anotace i obálka, a navíc jsem si po dlouhé době chtěla přečíst opět něco o upírech.
Knížka se mi opravdu líbila, jelikož byla velmi originální. Celý tenhle příběh byl originální stejně, tak i prostředí, postavy... Vše bylo takové tajemné a temné, nechyběla ani prolitá krev a zabíjení. Já osobně jsem z knížky cítila přímo tu pochmurnou atmosféru.
Knížka byla opět vyprávěna z více pohledů, a také se střídala minulost a přítomnost. Bylo vidět, že autorka měla vše velmi dobře promyšlené. Je pravda, že mi začátek knihy přišel malinko pomalejší,
na můj vkus, ale nebylo to zas tak hrozné.
 V knížce bylo celkem 39 kapitol a každá kapitola začínala nějakým citátem, který pojednával o smrti. Z knížky jsou i výše červeně napsané citáty.

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Knihu si můžete zakoupit ZDE,



úterý 25. července 2017

Knižní přírůstky za měsíc červen



Už je skoro konec měsíce července, ale poohlédneme se ještě za měsícem červnem. A to přesněji kolik knih jsem si za daný měsíc pořídila.

Vím, že tento článek je trochu více opožděný, bohužel jsem, ale neměla moc času. Takže jsem se k jeho napsání dostala až nyní.

Knížek bylo celkem 5, což si myslím, že je přiměřené množství. Navíc jeden z nich byl recenzní výtisk.

První kniha, kterou jsem si objednala byla Alenka v říši zombií. Jelikož mám ráda retellingy  a ještě i pohádku Alenku v říši divů. Je jasné, že jsem si musela knihu, hned po vydání objednat. Knihu už mám přečtenou a recenzi najdete ZDE.

Druhá kniha je Hlavně to nikomu neříkej mi došla jako recenzní výtisk od nakladatelství Slovart. Ještě jednou jim děkuji. Recenzi na knihu najdete ZDE.

Další knihou jsou Harry Potter a kámen Mudrců. Toto nové vydání knihy se mi neskutečně líbilo, a navíc knížky Harry Potter v knihovničce nemám, i když jsem je četla. Takže tohle byla ideální výmluva, proč si tuto knihu koupit.

 Předposlední knihou je kniha Falešný polibek, která mě zaujala, jak svojí obálkou, tak i obsahem. Osobně jsem na ni hodně zvědavá, skoro všichni okolo mě ji četli, jenom já opět nestíhám.

A úplně poslední knihou jsou Spící obři. Tato kniha je sci-fi a jak jistě víte, já sci-fi moc nečtu, vlastně skoro vůbec ji nečtu. Ale tahle kniha mě podle obsahu velice zaujala, takže jsem se rozhodla si ji nakonec koupit. Zatím jsem za půlkou knihy a není to špatné na to, že sci-fi není můj žánr, tak uvidím. Do komentářů mi napište, jestli budete chtít na knihu recenzi.

Dalším mým neknižním přírůstkem byla taška, kterou mi zaslalo nakladatelství Slovart, tašku jste mohli vidět v Unboxingu 1. Taky děkuji.

A nesmí chybět ani nová Funko POP Popelka, kterou jsem si musela koupit, bohužel ji na této fotce nemám.

A to jsou opravdu všechny knižní i neknižní přírůstky ze měsíc červen.

neděle 9. července 2017

Recenze na knihu Hlavně to nikomu neříkej


Název: Hlavně to nikomu neříkej
Autorka: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: Slovart / booklab
Rok vydání: 2017
Počet stran: 240
Žánr: Dívčí román

O téhle kníže jsem vůbec neslyšela, ani jsem netušila, že u nás má vyjít. A nebýt nakladatelství Slovart, nejspíš bych na ni ani teď nenarazila. Což je podle mě děsná škoda. Protože jsem vážně ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Pojednává o velmi aktuálním tématu - šikaně. Která se později rozroste do velmi velkých a závažných rozměrů. 


Eva žije spolu se svým bratrem Ivem v malé vesnici. Jejich otec spáchal sebevraždu a jejich matka utekla do Anglie za novým životem. Občas jim napíše, pošle peníze a párkrát za rok je přijede neočekávaně navštívit a stejně neočekávaně zase vždy zmizí. Ivo bere roli hlavy rodiny až přehnaně vážně. Neustále Evu kontroluje a má k ní až majetnické sklony.

Eva s jizvou na tváři a s minulostí její rodinné tragédie se začleňuje do kolektivu jen těžko. Ve škole se jí její spolužáci smějí a šikanují ji. Eva se snaží školu za každou cenu zvládat, ale nikomu o svých problémech se svými spolužáky neřekne.

Eva je jen sama sebou, když tančí. Zapomíná na své starosti a oddává se jen hudbě. Jenže brzy se začátkem školního roku následuje další špatná zpráva. Její taneční partner Lukáš odjíždí na rok studovat do Francie. Lukáš byl její jediný kamarád, který neměl žádné připomínky k její jizvě či minulosti. Eva je proto opravdu smutná, protože kromě bratra už nemá vůbec nikoho. Tančit chodívá sama až pozdě večer do klubu.

Brzy ale po Lukášově odchodu narazí na Tima. Syna majitele klubu, Eva zná Tima dlouho, ale vždy spolu prohodili jen pár slov. Nikdy se pořádně nebavili. Ale je pravda, že Evě se vždycky líbil, také byl bývalý tanečník, ale před nějakou dobou už skončil s tančením. Ale teď se s Timem  už normálně baví, ba co víc, zamilovala se do něj a on do ní možná taky...


Eva byla takový psí čumák. S lidmi se nebavila, ono není ani divu.  Nikoho si nepouštěla k tělu, jelikož měla strach, že ji všichni podrazí. Eva přestala prakticky lidem důvěřovat. A je opravdu škoda, že nikomu neřekla, co ve škole prožívá, protože kdyby to někomu řekla, nemuselo to zajít až tak daleko.

Ivo byl vůči Evě velmi majetnický, skoro až nezdravě. Roli hlavy rodiny bral hodně vážně. Neustále musel mít nad Evou dohled, jako by jí bylo pět a ne sedmnáct. Když se zpozdila, hned jí několikrát volal, kde je.

Timo mi přišel fakt milý a hodný. Vůči Evě se choval vážně hezky. Na druhou stranu mi přišel až moc dokonalý.


Knížka je velmi dobře po grafické stránce propracovaná. Jsou zde okénka, které ukazují chatovou konverzaci. Knížka není rozdělená na kapitoly, ale na měsíce. Které signalizují, že se schyluje k něčemu většímu. V knížce je to pár černých stránek s bílým textem. Kniha je vyprávěná z jednoho pohledu, tedy z pohledu Evy.

Autorka se pustila do velmi vážného a aktuálního tématu - šikana. Sice ze začátku to vypadalo celkem nevinně. A člověk si řekne, že těch pár hodin ve škole vydrží. Ale pak se vše začalo pozvolna stupňovat, že to opravdu začalo být opravdu závažné.


Je dobře, že autorka napsala takovou knihu. A rozhodně by si knihu měli přečíst všichni komu je 14-15 let, to je cílová skupina téhle knihy, ale pokud jste starší, tak byste si knihu mohli přečíst taky.


Mně se kniha líbila. Sice na mě byly některé pasáže trochu zdlouhavé, jinak nemám knize co vytknout.


 Kniha všem čtenářům předává poselství, že pokud mají takový problém, rozhodně by o tom měli někomu říct a ne to držet v tajnosti a nikomu to neříct.


Hodnocení: 81%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart. Na knihu se můžete podívat ZDE.

Slovart